Chata v lese
"Ahoj Angeliko" ozve se za mojimy zády. Otačím se a stojí tam můj přítel. Vysoký hnědovlasý muž. Vzhledově vypada jak kdyby utekl z pekla.
"Ahoooj Charlie" s usměvem jej vítam. Sklopím oči " Dneska je nějaký den, zase mi zdálo o té chatě v lese" Citím jeho ruku na mé tvaří jak mě hladí " a co když by nebylo na škodu se jít té chatě podívat na zoubek?" Uskočím "blazniš!?" dívam se na něj zděšeně.
"Já to myslím vážně" usměje se.
"Však o té chatě kolujou pověsti že je tam mocné zlo. A nebo že se od tama lidi nevratíly!" jančím vyděšeně.
"Babské povídačky. Snad nevěříš těm pohádkam.Nebo snad ano? !"
"Noo jen trošku" odpovídám se smutnýma očima.
"Pujdem tam a vratíme se opět zpět. Uvidiš" snaží se mě uklidnit Charlie.
" No dobře. Asi máš pravdu" pousměji se...
Vyražíme na cestu...
-Jdeme lesem-
Před chatou...
Tisknu ruku Charlimu "Vážně ses si tím jistý?" podívam se na něj.
" Věríš mi nebo těm povídačkam? " usměje se
"Tak na půl všemu" sklopim oči.
"Tak jdeme" povzbudí mě.
Otevíra dveře chaty a vchazí první dovnitř. Stále mě drží za ruku a já vchazím za ním. Chata je přilíš utulna. Vypada jak kdyby někomu patřila a přesto je léta opuštěna a krásně udržovana.
"Tak vidiš nic tu není" usměje se na mě Charlie". Já se jen usměji, a usedám si na gauč.
Charlie přisedá ke mě. Všechem strach mě rázem opustil. Jak kdyby mi spadl těžký kámen z duše a já se citěla uvolněna.
Sedíme a jen si povídame a smějem se. A nikdo ani nic nás neruší...
"WC bude asi tam v té chodbě že?" s usměvem se ptám Charliho.
Podívá se kolem sebe "Jo"
Vstávam a jdu do chodby hledat záchod.
V chodbě..
"Dnes zemřeš" ozýva se zamnou
Otačím hlavu za sebe "Charlie vážně vtipné"
Otačím hlavu zpět. Předemnou stojí muž v bílem celý od krve.
Začnu hysterický kříčet "pomoooooccct" muž stále stojí předemnou a v ruce svíra nůž..
Chci se pohnout, ale nejde to.
"Dnes zemřeš" opakuje ten muž a nůž zvedá do výšky me hrudi.
Nemužu dýchat. Zavřu oči. Mám strach. Bojím se. Najednou citím prudkou bolest na hrudi. Hodně prudkou. Nemužu se hnout ani oči otevřit. Už nevím co se semnou děje nic nevnímam.
Umírám... Tak přece jen ty povídačky o zlů v chatě byly pravdivé. Bleskne mi hlavou v posledních minutach mého života.
"Je mi zima. Mami já chci domů" šeptám a přitou mi tečou slzy..
Poslední výdech. A mé tělo a já umřeme.
Mezitím v obýváku ...
Charlie sedí a netrpělivě čeká na svou lásku. Dnes by ji chtěl požadat o ruku.
Za gaučem, v místě kde sedí. Se objeví ten samý muž kterého jako poslední viděla Angelika. Mlčky mu přiloži na krk nůž a prudce sním pi Charlím krku škubne.
Cití na svém krku velké teplo a tekoucí tekutinu. Začína se dusit. Přiklada si ruce na krk aby tekutinu zastavil. Už to nejde. Krev stéka čim dál rychleji. Podíva se před sebe a vidi svou lásku s neštastným výrazem a rozřezanou hrudí.
"Láskoo" vykřikne svá poslední slova a pada k zemi.
Poslední co viděl byla jeho láska s neštastným výrazem.
Tak mladí a tak rychle jím život byl vzjat...
Vypraví se že obě duše v chatě straší. Ale navždy jsou spolu.